Galio/Příběh

Šampión	Příběh	Taktika	Galerie

Příběh[]

„Odpuštění neexistuje. Jenom pokání.“

V dávných dobách, ještě před zavedením pravidel pro omezení magie, experimentovali mnozí čarodějové s vytvořením umělého života. Mezi těmi zkušenějšími nebývalo tenkrát nijak neobvyklé, že golemy vybavovali vlastním rozumem, což je v současnosti již přísně zakázáno. Jedním z takovýchto vizionářů byl demacijský výrobce artefaktů Durand. Jeho výtvory byly naprosto bezchybné. Durandovi konstrukti sloužili jako neúnavní strážci hranic jeho milovaného městského státu a chránili jej před noxijskými sousedy. Pro svou vlastní obranu si však Durand ponechal své životní dílo: Galia. Tento mohutný konstrukt ukovaný do podoby obrovského chrliče se staral o jeho bezpečí na cestách a umožňoval mu plně se soustředit na práci bez obav z toho, co proti němu nepřátelé jeho země osnují. Tak tomu alespoň bylo do doby, než jednání jeho výtvorů popudilo noxijské vrchní velení.

Když jednou Durand putoval Vyjícími mokřady se svým mistrovským dílem v těsném závěsu, zaútočil na něj velký počet noxijských zabijáků. Galio neměl proti nesmírné přesile žádnou šanci. Nemohl než s hrůzou přihlížet, jak najatí vrazi jeho mistra připravili o život a během okamžiku opět zmizeli v mlze. Galio byl zoufalý, přišel o jediný smysl své existence. Celé roky nehnutě střežil kosti svého pána, kterého nedokázal ochránit... stal se živoucí připomínkou svého vlastního selhání.

Až si jednoho dne ve stínu podivné obří sochy chtěla odpočinout jistá smutná, avšak odhodlaná yordlovská dívka nesoucí úžasnou demacijskou korunu. Galio si ji pečlivě prohlížel, aniž by měla o jeho přítomnosti sebemenší tušení. Zdálo se, že jí na ramenou spočívá nějaké nesmírně těžké břímě. Po chvíli vstala a mlčky pokračovala směrem k Demacii. Toto setkání vlilo Galiovi život do žil. Připomněl si, při obraně čeho jeho pán zemřel, opustil svůj mlčenlivý očistec a vydal se po stopách té odvážné dívky. Získal nový smysl existence: bojovat pro dobro Demacie.

Dávno před regulací magie Ligou, mágové experimentovali s vytvořením umělého života. Nyní zakázané, vštěpování rozumu golemům nebylo kdysi tak neobvyklou praxí mezi zkušenými řemeslníky. Jeden takovýto vizionář byl Demacijský řemeslník, Durand. Osamocen při tvorbě vnímajících bytostí, Durandovy návrhy sloužily jako neúnavní strážci hraničních měst jeho milovaného městského státu, poskytující jim ochranu před jejich Noxiánskými sousedy. Pro svou vlastní ochranu si však Durand ponechal jeho magnum opus: Galio. Tento mocný výtvor ukovaný k obrazu gargoyla jej držel v bezpečí na jeho cestách, což mu umožňovalo vykonávat jeho důležitou práci beze strachu z odvety nepřátel jeho domoviny. Tedy do té doby, než nutnost vypořádávat se s jeho neúnavnými strážci opravdu naštve Noxianské vrchní velení.

Jak Durand překročil Howling Marsh se svým mistrovským dílem v závěsu, byl napaden Noxianskými assassiny. Přečíslen a ohromen, Galio s hrůzou přihlížel jak vrazi sekli jeho tvůrce, popravivší ho rychle před tím, než zmizeli zpět do mlhy. Zbaven svého důvodu existence byl Galio zoufalý. Roky zůstával v osamění, bděl nad kostmi svého mistra, kterého nedokázal ochránit...Doslovný pomník jeho vlastní věčné hanbě. Pak jednoho dne, smutná, ale odhodlaná yordlí dívka nesouc Demacijskou korunu zastavila k odpočinku ve stínu velké sochy. Skryt přímo na očích jeho nečekaného návštěvníka, Galio studoval opuštěného yordla. Vypadala jako by také nesla velké břímě. Tak tiše a stoicky jak dorazila, tak vyšla směrem k Demacii. Toto setkání zažehlo jiskru v Galiově oku. Pamatujíc, že jeho mistr zemřel bráníce se, Galio povstal ze svého tichého očistce a následoval stopu tohoto odvážného tvora. Měl nový důvod žít: přidat se k League of Legends a bojovat za vůli Demacie.